Potraty: košerácké vraždění

Kdo řídí potratářský průmysl ve Spojených státech amerických? Chcete si na svůj tip vsadit? Pokud jste hádali, že hlavními iniciátory a hybateli stojícími za propotratářským hnutím v USA jsou Židé, vyhráli jste.

Ačkoliv jsou ve Spojených státech i Izraeli samozřejmě také Židé, kteří jsou počtem interrupcí znepokojeni, dovolila bych si tvrdit, že jsou rozhodně v menšině, obzvláště v USA. Jejich pohrdavý pohled na životy „Nežidů“ v jakémkoliv stádiu vývoje se odráží v počtu potratů prováděných židovskými lékaři (asi polovina všech doktorů provádějících potraty jsou Židé) 1) na Židy vlastněných „ženských klinikách“ (asi polovina takových klinik je vlastněna Židy) 2). Když uvážíte, jak malé procento naší populace Židé tvoří, je jejich zastoupení naprosto disproporční.

O nepřiměřeném množství Židů v hnutí za právo na potrat veřejně mluvilo mnoho lidí. Například Kenneth Mitzner, zakladatel organizace nazvané „Liga pro život a proti neohitlerismu“ (Pro-life League Against Neo-Hitlerism) řekl: „Je tragickou, ale prokazatelnou pravdou, že většina vůdců prointerrupčního hnutí je židovského původu.“ 3)

Pojďme se nejprve podívat na talmudský pohled na interrupci. Mišna, první část Talmudu, je zdrojem pro pochopení židovského názoru, že život vzniká až narozením, kdy podle jejich víry dojde ke vložení duše. Dokud plod, nebo jeho nejdůležitější část, což je hlava, nevyjde na svět, nenazývá se nefresh (lidská duše), a proto není nenarozený plod považován za žijící bytost.

Starý zákon nám v Exodu 21:22-24 ukazuje, že Židé v tehdejší době nepohlíželi na nenarozený život jako na lidskou bytost:
„Když by se svadili muži a urazili ženu těhotnou, tak že by vyšel z ní plod její, však by se zhouba nestala: pokutován bude, jakž by uložil naň muž té ženy, a dá vedlé [uznání] soudců. Pakliť by smrt přišla, tedy dáš život za život. Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu. Spáleninu za spáleninu, ránu za ránu, modřinu za modřinu.“

Tato pasáž představuje základní právní princip, podle kterého není ničení plodů považováno za postižitelnou vraždu. Smrt nenarozeného dítěte je postižitelná pouze pokutou a nevztahuje se na ni trest smrti. Pouze pokud je ublíženo matce, tj. je zabita, připadá podle zákona v úvahu trest smrti. 4)

Židovsko-talmudský pohled na interrupci je tedy nepochybně takový, že plod není až do narození považován za žijící bytost. To může znamenat jedině to, že talmudský Žid nemá problém s potratem v jakémkoliv stupni těhotenství a z jakéhokoliv důvodu. Je nezvratné, že plody jsou žijící bytosti, a je odporné pomyslet na to, že by klidně ničili zdravé, životaschopné plody bez ohledu na to, v jak pozdním těhotenství by k potratu došlo.

Interrupce mají mezi Židy v naší zemi širokou podporu a židovské organizace ve Spojených státech se za ně otevřeně a nestydatě staví. Jsou to například organizace jako:

- American Jewish Committee
- American Jewish Congress
- B’nai B’rith Women
- Central Conference of American Rabbis [Reform]
- Federation of Reconstructionist Congregations
- Hadassah Women
- Jewish Labor Committee
- Na’amat USA
- National Federation of Temple Sisterhoods [Reform]
- National Council of Jewish Women
- New Jewish Agenda
- North American Temple Youth
- Rabbinical Assembly
- Union of American Hebrew Congregations [Reform]
- United Synagogues of America [Conservative]
- Women’s League for Conservative Judaism 5)

Mezi americkými zastánci možnosti volné interrupce na požádání jsou naprosto disproporčně zastoupeni židovští lékaři, stejně jako laici. Zde je jen částečný seznam:
„Všichni čtyři původní zakladatelé nejvlivnější skupiny ve Spojených státech prosazující interrupce – Národní akční ligy za právo na interrupci (National Abortion Rights Action League, NARAL) byli židovského původu, včetně současného odpůrce potratů Dr. Bernarda Nathansona.

Dr. Christopher Tietze pracoval pro Institut populace a Mezinárodní federaci pro plánované rodičovství (Population Institute and International Planned Parenthood Federation) a propagoval celosvětové zabíjení nevinných nenarozených dětí víc než kdokoliv jiný.

Dr. Alan Guttmacher byl po víc než desetiletí prezidentem Americké federace pro plánované rodičovství (Planned Parenthood Federation of America), založil asociaci Lékaři za plánované rodičovství (Planned Parenthood Physicians) a udělal pro propagaci potratů v naší zemi víc než jakýkoliv jiný doktor. Rovněž propagoval povinné interrupce a sterilizace pro určité skupiny obyvatel USA.

Dr. Etienne-Emile Baulieu, vynálezce antikoncepční tablety RU-486, se narodil roku 1926 v rodině lékaře jménem Leon Blum. V roce 1942 si změnil jméno.

Profesor ze Standfordu, Paul Ehrlich, je otcem mýtu o přelidněnosti planety. Jeho práce Populační exploze (Population Bomb) představovala jiskru, která podnítila hnutí proti porodnosti.

Lawrence Lader (profesor z univerzity v New Yorku a spoluzakladatel NARAL), král potratářských propagandistů, napsal několik knih nabitých vykonstruovanými a jednoznačnými lžemi, které pomohly rozšiřovat interrupce po celém světě… Lader byl 11 x citován v případu Roe versus Wade, neboť měl zprávu, že to soudci chtěli slyšet. (V tomtéž nálezu bylo zcela ignorováno svědectví světově největšího odborníka na fetopatii /poruchy postihující plod v matčině těle/ - pozn. překl.), Dr. A. W. Lileyho, protože to rozhodnutí soudu jasně odmítalo…). Lader také založil Mobilizaci za právo na potrat (Abortion Rights Mobilization, ARM), která zažalovala finanční správu při neúspěšném pokusu odebrat katolické církvi, kvůli jejímu nepřátelskému postoji vůči potratům, statut nezdaňované instituce. Rovněž byl jedním z vedoucích zastánců potratové tablety RU-486.“ 6)

Výše uvedený dr. Christopher Tietze, jenž před několika lety zemřel, po sobě zanechal poněkud děsivé dědictví. Je to Humanitární cena dr. Tietze od Národní interrupční federace (National Abortion Federation), jíž získávají doktoři z potratářského průmyslu za své přispění a rozvíjení kvality péče na poli interrupcí.

Samozřejmě, že touto cestou nejdou jen židovští příslušníci lékařské profese. V jejich morbidní věci je podporují a napomáhají jim různí zákonodárci, zvláště senátoři Anthony Bielenson v Kalifornii a Albert Blumenthal v New Yorku, kteří byli předními zastánci legalizace potratů ve svých státech.

Je nesporným faktem, že existují i levicové organizace, jež jsou vášnivými zastánci potratů na požádání a mají velké židovské zastoupení. Jsou to Americká unie za občanská práva (American Civil Liberties Union, ACLU), která stála proti většině návrhů zákonů na omezení přístupu k interrupcím, a organizace Normana Leara Lidé za americkou cestu (People For The American Way), která pevně stojí na straně interrupcí.

Nepřekvapí, že dokonce i Liga proti pomluvám (Anti-Defamation League) stojí přímo a odhodlaně na straně zastánců potratů. Dne 19. dubna 2007 ADL veřejně vyjádřila své zklamání nad tím, že se Nejvyšší soud Spojených států rozhodl podpořit federální zákon o předčasném přerušení těhotenství (který provádění umělých interrupcí omezil), prohlášením:

„Jsme hluboce znepokojeni následky rozhodnutí Nejvyššího soudu o interrupcích. Podpořením interrupčního zákona, který neobsahuje žádnou výjimku pro případ uchování zdraví ženy, Nejvyšší soud podkopal právo ženy na volbu a jednání v souladu s jejím svědomím a podle její víry. Stále věříme, že by Američané měli mít svobodu činit obtížná rozhodnutí podle svého svědomí a zdraví bez vměšování vlády.“ 7)

Právo na potrat se stává silným lakmusovým testem při volení demokratických zastupitelů v naší zemi, o čemž svědčí propotratářské postoje katolíků jako je senátor Ted Kennedy a další. „Ze 41 členů amerického Senátu židovského původu v posledních 20 letech bylo 32 (čili 80 %) silnými zastánci potratů.“ 8 )

Radikální feministické hnutí v čele se Židovkami jako Gloria Steinemová a Betty Friedanová je už od počátku potratářského hnutí jeho spolehlivou hnací silou. Jejich pohrdání rodinou, vykreslování útlaku žen ze strany mužů v naší zemi a jejich víra, že role pohlaví jsou sociální konstrukce a ne přirozený jev, je přivedlo k prosazování interrupcí jako obrovského kompenzátoru, jež je osvobozuje od „utiskující“ role matek.

Simone Weil, bývalý francouzský ministr zdravotnictví a přeživší z Osvětimi, který vedl boj za legalizaci potratů ve Francii, byl citován, když řekl: „Snažíme se zničit rodinu. Nejlepší způsob, jak to udělat, je zaútočit na jejího nejslabšího člena, nenarozené dítě.“ 9)

Dalším příkladem je Kate Michaelmanová. Ta byla od roku 1985 do roku 2004 prezidentkou NARAL Pro-Choice America a stála v popředí této problematické debaty. Od sporu Roe versus Wade se NARAL Pro-Choice America pyšní milionem členů a podporovatelů a je předním celonárodním obhájcem „práva žen na volbu“.

NARAL prostřednictvím různých politických akčních výborů aktivně podporuje volební kandidáty propagující potraty. Silně investují do lobby v Kongresu na boj proti jakýmkoliv antiinterrupčním zákonům, stejně jako pro podporu zákonů, které by obsahovaly právo na interrupci a rozšiřování přístupu žen k „reprodukční zdravotní péči“.

Studie Lichtera a Rothmana (mimochodem, oba jsou Židé) byla oficiálně potlačena a lze si dobře představit proč. Její informace ohledně lidí z médií a jejich propotratářských postojů byly šokující, avšak ne překvapující. Co zjistili?

Vůdci průmyslu animovaného filmu: 95 % pro potraty, 62 % Židů.
Vůdci televizního průmyslu: 97 % pro potraty, 59 % Židů.
Vůdci průmyslu zpravodajských médií: 90 % pro potraty, 23 % Židů. 10)

Židovské skupiny se trvale angažují ve snaze udržet právo na potrat v popředí zájmu a utrácí desítky milionů dolarů na zajištění, aby potraty zůstaly legální. Dne 28. února 1989 dal Americký židovský kongres do New York Times celostránkovou reklamu s názvem „Interrupce a posvátnost života“, která ho vyšla na 30.000 dolarů. Zajištění práva zabíjet nenarozené děti stojí velké peníze.

Tisk dává židovským zastáncům potratů velký prostor. Když Dr. Barnett Slepian (potratář, který byl později zastřelen protipotratářským aktivistou) praštil demonstranta za právo na život po hlavě baseballovou pálkou (a způsobil mu těžké ublížení na zdraví) za to, že si dovolil demonstrovat před jeho domem, nejenže tisk uplatnil dvojí metr tím, že ho omlouval, ale rovněž tvrdil, že byl cílem demonstrace, protože byl Žid, takže akce zastánců hnutí pro život byly antisemitské.

Marilynn Buckhamová, majitelka interrupční kliniky, řekla pro Buffalo News, že demonstrace před Slepianovým domem neměly daleko do náboženského pronásledování, a napadla křesťany, že nerespektují víru jiných lidí. Výsledkem soudu ohledně Slepianova útoku byl zákaz demonstrací před domovy vykonavatelů interrupcí ve státě New York pod pokutou 500 dolarů a trestem 6 měsíců vězení.

V Kanadě je předním zastáncem potratů Dr. Henry Morgentaler, další přeživší koncentrační tábor, jenž se stal jedním z nejschopnějších, nejbohatších a nejznámějších vykonavatelů interrupcí. Dr. Morgentaler opovrhuje kanadskými zákony a vede ilegální kliniky, kde v přímém rozporu s kanadskými zákony provádí interrupce a je chráněn kanadskou policií. Morgentaler byl jednou citován, jak řekl: „Trvalo mi léta, než jsem se zbavil té představy [sebe bezmocného v koncentračních táborech]. A aby to člověk udělal, je naprosto nezbytné vzdorovat autoritě – jakékoliv autoritě.“ 11)

Je smutnou realitou, že se Morgentaler stal v Kanadě jakousi ikonou, mužem, jenž je uctíván jako obránce práv žen. V roce 2005, když mu bylo 82 let, mu univerzita Western Ontario udělila čestný doktorát práv. Morgentaler při té příležitosti promluvil před publikem a řekl, že věřil, že jeho snaha provádět interrupce bezpečně a zákonně „prospěla společnosti“. Také pobízel absolventy, aby si stáli za svými právy. Ankety ukazují, že většina Kanaďanů potraty podporuje, a mnoho Kanaďanů tento názor rozhodně zastává díky vlivu Henryho Morgentalera.

Tak tady to máte. Ačkoliv je naprosto jasné, že je do potratářského průmyslu v naší zemi zapojeno mnoho „Nežidů“, nepochybně existuje disproporční zastoupení Židů jako zastánců práva na potrat i Židů jako poloviny všech vykonavatelů interrupcí a majitelů klinik; to je, vzhledem k tomu, že Židé v naší zemi tvoří asi 2 % obyvatel, ohromující skutečnost.

Samozřejmě že existují Židé, kteří jsou proti interrupcím, ale rozhodně existuje mnoho těch, kteří je nejen přehlíží, ale aktivně prosazují. A neprosazují je jen v ranných fázích těhotenství, ale spousta z nich nemá žádné výčitky s interrupcemi prováděnými v jakémkoliv stádiu těhotenství z důvodů, jež nezahrnují rizika pro matku ani těžké abnormality plodu. Jsou spokojení, když je můžou provádět kdykoliv z jakýchkoliv důvodů.

Je to jen další část židovského rasistického programu na zničení jejich nepřátel, Gójů. Naše zničení musí stoupenci tohoto plánu zajistit stůj co stůj. My jsme ti, kdo stojí v cestě úspěšnému naplnění jejich programu.

Ačkoliv nevolám po jednoznačném zákazu interrupcí, tak si myslím, že interrupce na požádání by se staly národní tragédií vedoucí ke zničení přibližně jednoho milionu nenarozených amerických dětí ročně, a to i tehdy, kdy je plod zjevně zdravý, životaschopný a mohl by být bezpečně donošen.

Nevěřím, že ženy budou přerušovat těhotenství „pět minut před porodem“, jak v diskusích tvrdili někteří obhájci hnutí pro život. Ale z osobních zkušeností vím, že by řada lidí z provyvoleneckého/propotratářského hnutí rozhodně souhlasila s tím, aby to bylo legální. Jako matka dvou dětí to shledávám naprosto otřesným.

Soucitná společnost založená na křesťanských tradicích nemůže, podle mého názoru, vydávat zákony přinášející ženám nesmyslné riziko nebo útrapy, ale musíme uvést do rovnováhy potřeby žen s úctou k životům nenarozených, obzvláště v pozdějších stupních těhotenství.

Nechránit je v tomto stadiu je nespravedlivé.

1) http://www.cwporter.com/abort/
2) http://www.cwporter.com/abort/
3) http://www.cwporter.com/abort/
4) http://www.libchrist.com/other/abortion/jewish.html
5) http://www.cwporter.com/abort/
6) http://www.cwporter.com/abort/
7) http://www.adl.org/PresRele/SupremeCourt_33/5024_32.htm
8 ) http://www.cwporter.com/abort/
9) http://www.cwporter.com/abort/
10) http://www.cwporter.com/abort/
11) http://www.cwporter.com/abort/

Prijímanie vášho vnútorného antisemitu

Čo presne znamená pojem antisemitizmus? Často opakované židovské tvrdenie, že antisemitizmus je jednoducho iracionálna nenávisť k Židom, založená výhradne na ich židovstve, sa zdá byť na prvý pohľad pekne divoké obvinenie a niečo, čo nemôže byť logicky a rozumne obhájené bez obvinenia všetkých nežidov z choromyseľnej a neospravedlniteľnej nenávisti.

Aký rozumný dôvod by mohli mať ľudia, aby v sebe skrývali takú iracionálnu a nezmyselnú nenávisť k určitej skupine, najmä ak tá skupina nikdy neurobila nič, čím by si vyslúžila ich hnev? Pre rozumných ľudí by sa tieto tvrdenia javili ako niečo, čo má veľmi malý význam, teda pokiaľ nechcete poukázať na nežidov ako na nenávistných šialencov odhodlaných prejaviť nepriateľstvo voči úbohému nevinnému Židovi.

Táto predstava úplne protirečí rozumu a logike. Akú príčinu by mohli mať nežidia na to, aby nenávideli Židov len preto, že sú Židia? To nedáva absolútne žiaden zmysel. A navyše, napriek čistému a úplnému šialenstvu tohto tvrdenia, je často vyslovované, a nežidia sú zvyčajne tí, ktorí na seba berú vinu.

V priebehu rokov urobili historici niekoľko pokusov, aby vysvetlili tzv. antisemitizmus, tvrdením, že je dôsledkom židovského ekonomického úspechu, alebo ich spoluviny na smrti Ježiša Krista. Niektorí veria, že je to kvôli ich “vyvolenectvu“ a mnohým iným dôvodom. Osobne verím, že toto vôbec nie sú príčiny, ale zámienky, s ktorými prichádzajú tí so židovským vierovyznaním, aby zabránili ľuďom v poznaní, čo presne ten “antisemitizmus“ vlastne je.

A čo to teda presne je?

Napriek tomu, že si tým možno vyslúžim ďalších nepriateľov, musím byť úprimná a povedať to, o čom viem že je pravda. Antisemitizmus nie je iracionálna nenávisť nežidov voči Židom. Je to racionálna reakcia na židovské rasistické správanie vo svojich hosťovských krajinách.

Je tak ťažké uveriť, že keď sa správate deštruktívne, vyslúžite si nepriateľstvo ľudí, medzi ktorými žijete? Podľa historikov boli Židia v priebehu obdobia asi 1700 rokov vyhnaní z najmenej 79 krajín. Dáva nejaký zmysel, že by boli vyhnaní výlučne pre ich židovstvo a zo žiadneho iného dôvodu, alebo sa zdá byť pravdepodobné, že určitá zodpovednosť za tieto vyhostenia by mala spočívať priamo na ich ramenách?

Ak sa presťahujete do novej štvrte a vaši noví susedia pocítia voči vám silný odpor, mohlo by to znamenať, že ste sa presťahovali do oblasti, kde ľudia nie sú veľmi priateľskí. Ak ste sa však v priebehu svojho života presťahovali 80 krát alebo viac a vždy vyvolali nepriateľstvo vašich susedov, myslím, že by nezaškodilo priznať, že problém spočíva vo vás.

Ďalším príkladom môže byť muž, zatknutý, postavený pred súd a usvedčený zo zločinu, o ktorom prisahá, že ho nespáchal. Môže sa stať, že osoba je neprávom odsúdená, žiadny súdny systém nie je dokonalý. Je však možné, aby ste uverili, že tento muž bol usvedčený 79 krát a je nevinný v každom jednom prípade? Samozrejme že nie. To odporuje logike a rozumu.

Prečo by teda malo byť rozumné domnievať sa, že prenasledovanie Židov v 79 alebo viac krajinách v priebehu menej než 2000 rokov bolo chybou hosťovskej krajiny a nie čohosi čo urobili Židia? Je to takmer až smiešna predstava a žiadna racionálne uvažujúca osoba by to neprijala.

V priebehu rokov sa Židia v každej spoločnosti správajú v podstate rovnako. Usilujú o zhanobenie kultúry, zaoberajú sa menej poctivými obchodnými praktikami, vrátane úžery, bojujú za riadenie spoločnosti prostredníctvom radikálnych hnutí, vydobyjú si kontrolu nad väčšinou majetku a majú takmer úplný monopol na médiá a šírenie správ.

To je jediný spôsob ako im to môže tak dlhodobo prechádzať. Kontrolujú to čo vidíme, počujeme a čítame. Niet divu, že sú schopní kryť sa v našej spoločnosti po tak dlhý čas, vždy pracujúc pod radarom, ale ako zvyčajne, opäť zachádzajú príliš ďaleko až pokiaľ nedôjde k prudkej reakcii proti nim, čo im dáva ďalšiu príležitosť nárokovať si na svoj večné postavenie obete a obviňovať nežidov za svoju ťažkú situáciu.

Nie je definíciou šialenstva robiť dokola tie isté veci a očakávať odlišný výsledok? Je zrejme, že nevenujú pozornosť dejinám a nesnažia sa zmeniť svoje správanie, alebo prestať robiť to čo robia, aby zabránili ďalším “prenasledovaniam“. Avšak zdá sa byť pravdepodobné, že sú jednoducho neschopní zmeniť svoje správanie a tak, ako je zvykom, dejiny sa opakujú a Židia si získavajú nepriateľstvo nežidovskej populácie.

Amerika dneška nie je iná. Opäť kontrolujú väčšinu majetku v tejto krajine a majú monopol na médiá, vrátane obehu a distribúcie správ. Snažia sa degradovať kultúru so svojim neprimeraným zastúpením v pornografickom priemysle, ich pošpinením umenia a literatúry, ich perverznou oslavou zvrátenosti, násilia, obrazového sexu a oplzlého jazyka v televízii a v kinách, v ktorých si za to platíme.

Snažia sa zničiť tradičné manželstvo a rodinu cestou radikálneho homosexuálneho hnutia a feministického hnutia, a propagáciou a vymývaním mozgov nás presviedčajú, aby sme obe prijali.

Sú odhodlaní usilovať o genocídu voči tým, ktorí sú bieleho európskeho pôvodu a to prostredníctvom zákonov o širokej otvorenej imigrácii, podporovať príliv obyvateľov tretieho sveta, zatiaľ čo aktívne odradzujú imigrantov z Európy, a rovnako povzbudzovať k rasovej integrácii a miešaniu. Vnucujú nám multikulturalizmus a rozmanitosť a prepierajú nám mozgy, aby sme verili, že obe tieto veci sú pre nás dobré, a napokon sa snažia o zredukovanie nášho počtu prostredníctvom obhajovania kontroly pôrodnosti, potratov a eutanázie.

Svoju kontrolu nad médiami využívajú na to, aby zosmiešňovali a hanobili prevládajúce náboženstvo v Amerike a neúnavne pracujú na tom, aby ho odstránili zo škôl a z verejných priestranstiev. Zámerne znižujú úroveň nášho vzdelávacieho systému, aby vytvorili generáciu úplných nevzdelancov, ktorí budú príliš hlúpi a príliš poddajní na to, aby bojovali proti tým, ktorí sa ich snažia zničiť.

Využívajú “Holokaust“, aby v nás vyvolali pocit kolektívnej viny a manipulovali s nami za účelom nerozpoznania alebo ignorovania ich nehanebných machinácií. A pre tých z nás, ktorí sú dostatočne inteligentní aby to rozpoznali, presadzujú zákony o zločinoch z nenávisti, ktoré majú len veľmi málo spoločného so skutočnými nenávistnými zločinmi, ale sú účinným spôsobom, ako umlčať ich kritikov, pod hrozbou trestu.

Páchajú operácie pod “falošnou zástavou“, aby presvedčili dôverčivú a naivnú časť populácie, že je v ich najlepšom záujme ísť do vojny na Strednom východe, nie bojovať za najlepšie záujmy Ameriky a jej ľudí, ale za najlepšie záujmy Židov a Izraela. Kontrolujú náš kongres a nášho prezidenta a spôsobia pád americkej ríše cestou nekonečnej vojny, čo je presne to, čo spôsobilo, že slnko napokon zapadlo aj nad Britskou ríšou.

Kým rozprávame, mladí Američania a Američanky zomierajú v zahraničí vo vojne za Izrael. Vlastizradní neokonzervatívci v Bushovej vláde plánujú s izraelskou loby zapletenie Ameriky do vojny, ktorú nemožno vyhrať a ktorá nemá žiaden úžitok pre USA alebo jej občanov.

Napriek ich zúfalým pokusom skryť pred Američanmi skutočné dôvody pre vojnu a ich tajnej dohode zakryť ďalšiu “operáciu pod falošnou zástavou“ ktorá slúžila ako urýchľujúci činiteľ pre súčasný konflikt na Strednom východe, neuspeli, a čoraz viac občanov sa vyslovuje proti znevažovaniu v Iraku a vo vrúcnej nádeji, že nebude žiadna vojna s Iránom.

Je rozumné očakávať, že ľudia, ktorí vedia čo sa deje a sú si plne vedomí toho, kto je za to zodpovedný, budú mlčať a nebudú varovať ostatných ľudí v snahe upozorniť ich na konečný výsledok ak sa agenda židovských rasistov zrealizuje? Dáva zmysel, že rozumní ľudia, ktorí chápu čo sa deje a vedia ktorá skupina je za tým, zostanú láskavo naklonení svojmu nepriateľovi?

Samozrejme že nie. Ak sa Židia cítia byť prenasledovaní, diskriminovaní a nenávidení, mali by byť aspoň dostatočne čestní na to, aby prestali hádzať vinu na nezmyselnú a iracionálnu nenávisť časti nežidov a namiesto toho preskúmali židovské správanie v priebehu dejín, aby videli dlhý rad nehanebného, falošného a pohŕdavého správania, ktoré by vysvetlilo a ospravedlnilo nevraživosť nasmerovanú proti nim.

Čo čakali že sa stane v Nemecku pred vojnou, keď Nemci, ktorí stále bojovali o prežitie pod extrémne trestnými podmienkami Versailskej zmluvy, dostali ďalší úder keď Židia vyhlásili ekonomickú vojnu proti Nemecku, spôsobiac jeho kolaps a vnútenie dokonca ešte väčších útrap jeho obyvateľom, ktorí stratili všetko čo mali, len aby videli ako im to uchmatnú Židia, ktorí to získali za smiešnu časť pôvodnej hodnoty?

Zdá sa byť antisemitizmus oprávnenou odpoveďou na hrôzy spáchané na ľuďoch v bývalom Sovietskom zväze v mene komunizmu? Zdá sa byť dokonale ospravedlniteľnou odpoveďou nenávidieť Židov celou svojou bytosťou, keď ste boli zbavení ovocia svojej tvrdej práce, zámerne vyhladovaní a poslaní do gulagov, aby ste čelili nemožnosti dlhodobého prežitia.

Ako by v sebe nemohli mať Rusi veľký hnev a nepriateľstvo voči ľuďom, ktorí na nich uvalili túto obludnosť? A na rozdiel od židovského utrpenia v “Holokauste“, neexistuje veľa centier a múzeí venovaných ich utrpeniu, ani neexistujú nespočetné množstvá kníh, televíznych programov alebo filmov. Ich utrpenie nebolo nikdy skutočne uznané a neboli vyjadrené žiadne výčitky od ľudí, ktorí za to boli zodpovední.

Trasiem sa pri pomyslení na prudkú reakciu a hnev, ktoré sa namieria na židovských rasistov, keď bude skutočný rozsah ich pokrytectva a zrady všetkým odkrytý. A keď to nastane, namieri sa zvyčajný pokrik antisemitizmus na tých, ktorí si želajú, aby za svoje činy niesli zodpovednosť? Keďže sa to stáva zakaždým keď sú kritizovaní za svoje podvádzanie a nelojálnosť, predpovedám, že odpoveď znie jednoznačne áno.

Židia sa v priebehu dejín správali spôsobmi, ktoré poškodzovali ich hosťovské krajiny a kvôli tomu by sa zdalo dokonale pochopiteľné, že mnohí ľudia majú v sebe určitý odpor k židovskej komunite, najmä vo svetle ľudského utrpenia, ktoré spôsobili a naďalej spôsobujú sionisti.

Antisemitizmus v skutočnosti neexistuje, teda aspoň nie taký, aký oni prehlasujú. Nikto necíti k Židom nenávisť proste len preto, že sú Židia, podobne ako ľudia neprechovávajú nenávisť k čiernej rase iba kvôli ich farbe pleti. Sú mnohými nenávidení, pretože ich správanie, či už v minulosti alebo v súčasnosti, je neslýchané, nehanebné a zvyčajne so sebou prináša veľký stupeň krutej ľahostajnosti voči ľudskému utrpeniu.

Ak sú Židia nenávidení, je to preto, že sa dlhodobo a tvrdo usilovali, aby si túto nenávisť vyslúžili.

Židia musia prestať klásť vinu za ich prenasledovania k nohám nežidov a byť dostatočne čestní priznať si, že sa správajú spôsobmi, ktoré vytvorili menej než zhovievavé pocity od občanov ich hosťovských krajín. Je to logická a prirodzená reakcia cítiť nenávisť k tým, ktorí vám ubližujú a snažia sa vás zničiť.

Zdá sa mi ironické, že Židia sústavne vyslovujú obvinenia z antisemitizmu proti svojim kritikom, keď existuje hojné a ľahko získateľné množstvo dôkazov o ich Talmudom inšpirovanej nenávisti k nežidom a kresťanom a navyše nie sú nikdy volaní na pretras, aby odpovedali na obvinenia z proti-nežidovstva. Prečo sa vždy predpokladá, že nenávisť prúdi len z jednej strany a že jedna skupina je vždy úplne vinná, kým druhá vždy úplne nevinná?

Odvolávanie sa na ich utrpenie v minulosti už nebude naďalej fungovať, najmä po tom, ako sa stanu všeobecne známe ich klamstvá, zveličovanie a úplné výmysly ohľadne Holokaustu. Napokon zatlačia nežidov príliš ďaleko, tým, že to opäť preženú, a keď k tomu dôjde a odpoveďou bude ich vyhnanie, alebo niečo horšie, samozrejme sa opäť uchýlia k ich bežnej výhovorke za všetko, k ich utrpeniu a prenasledovaniu rukami nežidov.

Tentoraz však už nikto nenaletí.

Židia sami odstránili všetok význam označenia antisemita. Toto slovo je tak prehnane často používané, že už nevyvoláva viac bodnutie ako kedysi, keď sa po vás vrhne, pretože teraz mu už skutočne rozumiete. Nie je to o skutočnej nenávisti bezdôvodne zameranej na Židov, je to proste špinavá taktika na umlčanie tých, ktorí odhaľujú to, čím oni skutočne sú.

Naďalej ho budú vykrikovať na svojich kritikov v snahe umlčať ich, pretože nemôžu dopustiť, aby ich pokrytectvo a zrada boli všetkým odhalené.

Takže ak ma chce niekto označiť za antisemitku, pretože rozumiem tomu čo sa deje a nebudem o tom mlčať, môžu ísť do toho a útočiť na mňa akýmikoľvek urážkami aké si len želajú. Ak zo mňa odhaľovanie zrady židovských rasistov robí antisemitku, potom to prijímam.

Budem naďalej neúnavne pracovať na odhaľovaní ich proti-nežidovstva a nenávisti voči nežidom a budem pokojná vo vedomí, že som urobila čo som mohla, aby som odhalila najväčšiu hrozbu, ktorej ako národ čelíme.

Nie sú to islamskí teroristi, ktorých sa treba báť, napriek historickému nenávistnému štvaniu.

Židovský rasizmus je nepriateľom.

A vždy bol.

zdroj: Európske Národy

Co taková slušná dívka jako já dělá na takovémto místě?

Téměř se stydím to teď přiznat, ale větší část svého života jsem na mnoho problémů pohlížela jako liberálka. Byla jsem proti trestu smrti, pro kontrolu zbraní, pro homosexuální sňatky (více či méně) a věřila jsem mnoha nesmyslům, které mi byly vštěpovány židovskými feministickými semetrikami. Stejně tak jsem věřila mnoha lžím, kterými mě krmila liberální (židovská) média.
Samozřejmě, narodila jsem se a vyrůstala jsem v Kanadě, kde je levicové zaměření téměř požadavkem občanství. Pravděpodobně je to zakořeněné už v mateřském mléku nebo ve vodě, ale ať je tomu jakkoliv, Kanaďané se pyšní tím, že jsou „pokrokoví“ a „multikulturní“, přičemž aniž si to vlastně uvědomují, podporou multikulturalismu a neomezené imigrace vlastně podepisují rozsudek smrti všem Kanaďanům bílého evropského původu.

Většinu zdrojů kanadských zpráv, včetně tiskových médií a televizních stanic, vlastní a kontrolují Židé. Ve skutečnosti ve městě, kde jsem žila před tím, než jsem se odstěhovala do Spojených států, byl jediný místní deník vlastněn Can West Global, židovským konglomerátem, který trvá na redakční politice, která nepovoluje žádnou kritiku Izraele na svých stránkách. V Kanadě není evidentně žádný objektivní zpravodaj událostí na Středním východě, když většina těch, kteří mají na starost šíření informací jsou nesporně pro-izraelsky zaujatí.

Jako liberálka jsem smýšlela do doby, než jsem se seznámila s Patrickem Grimmem ze Zionist Watch, kdy jsem o svých názorech začala pochybovat a začala jsem pátrat. Patrick mi trpělivě vysvětloval, co ho přivedlo ke svým názorům a vybídl mě, abych si přečetla knihu od Thomase Sowella The Vision Of The Annointed, což jsem také udělala.

To, že jsem potkala Patricka a přečetla si tuto knihu, změnilo můj život. Neváhala bych říct, že nikdo nemůže přečíst tuto knihu a přitom zůstat politicky nalevo. Přinutila mě dívat se na všechny problémy z úplně odlišné perspektivy a přiměla mě na ně přehodnotit svůj postoj.

A to byl teprve začátek. Od té doby jsem hltala knihy s konzervativními tématy a byla jsem naprosto překvapena zjištěním, jak jsem se ve svém přesvědčení mýlila, a jak oklamaní jsou ti na levém křídle politického spektra, když stále věří věcem, které jsou v rozporu s empirickými důkazy. To, že je člověk nalevo, není založeno na rozumu a logice, ale spíše na pocitech a prohlašování morální převahy. Je to pozice, která poskytuje lidem horlivé a zmatené pocity, přičemž podporují vládní politiku, která škodí těm, kterým by měla pomoci. Je to všechno o účelech, ne o závěru.

Četla jsem knihy o feministickém hnutí, problémech s výchovou dětí, potratech, pornografii, homosexuálních programech, islámu, komunismu a dalším širokém spektru jiných problémů. Začala jsem poslouchat rádio show The Savage Nation (ano, vím, že Mike Savage je Žid. Nesouhlasím s ním v otázkách Izraele, ale ohledně mnoha jiných témat ano). Často jsem rozebírala s Patrikem literaturu, kterou jsem četla a dostali jsme se do velmi zajímavých diskuzí, všechny pokračovaly tím, že jsem jela domů s tím, že jsem celou dobu žila v iluzi.

Četla jsem mnoho článků z Frontpage Magazine a byla jsem fanouškem Davida Horowitze, než jsem pochopila, že nejenže nebyl částí řešení, on byl částí problému. On není celkově konzervativec, spíše marxistický neokonzervativec a sionista, určitě ne konzervativec v pravém slova smyslu. Začala mě stále více rozhořčovat jeho slepota a neoblomná obrana Izraele a jeho podpora ve válce v Iráku. Můj respekt se změnil ve znechucení, když jsem si uvědomila, že Frontpage Magazine nebylo ničím jiným, než náhubek pro neokonzervativce. Stále si tam příležitostně přečtu článek, ale vím, že když přijde na Židy, Izrael, sionismus, problémy na Středním východě či na válku v Iráku, neposkytne mi úplný obrázek či nepřikrášlenou pravdu.

Nakonec jsem zrušila mé online předplatné u Frontpage Magazine, když sám Horowitz napsal článek, který byl nenávistným, nezaslouženým a laciným výpadem na bývalého prezidenta Jimmyho Cartera, který napsal knihu Palestine: Peace Not Apartheid. Horowitz obvinil Jimmyho Cartera z antisemitství a rasismu mezi jiným (ohromující, jak rádi používají tato slovo, že?). Přečetla jsem zmíněnou knihu a není na ní nic antisemitského. Prezident Carter jen píše, jak Izraelci ohrožují Palestince v okupovaných územích a jeho tvrzení mohou být dokázána při prozkoumání řady jiných zdrojů.

Vždy jsem byla nakloněna izraelské straně v konfliktu na Středním východě, vychována k velkému respektu k Židům a silnému vcítění do jejich utrpení během druhé světové války. Nejlepší přítel mého otce byl Žid a když jsem byla na střední škole, začala jsem pětiletý vztah s židovským mužem, jehož otec cestoval mnohokrát do Izraele, aby pomohl ubohému okolí postavit se na vlastní nohy.

Většina konzervativních autorů, jejichž knihy jsem četla, byli odhodlaně na izraelské straně, což pouze upevnilo můj vlastní postoj. Věřila jsem, že Izrael je demokracií a spojencem této země. Také jsem věřila, že se pouze chránili proti palestinskému terorismu. Jak moc jsem se mýlila.

Další čtení a zkoumání mě donutilo přemýšlet o rase a stejně tak i o „židovské otázce“. Četla jsem řadu knih o rase, včetně Why race Matters od Michaela Levina, Paved With Good Intentions od Jareda Taylora a Defensive Racism od Edgara J. Steela, kteří mi pomohli otevřít oči a mysl v rasových odlišnostech, problému černé kriminality v této zemi a selhání nucené integrace. Ačkoli nepociťuji žádné nepřátelství k lidem černé pleti, jedná-li se o jednotlivá individua, je jasné, že v určitých bodech by měl být otevřený dialog o rasových problémech a o tom, jak můžeme jednat proti narůstajícímu počtu zločinů černochů proti bílým v této zemi. Nemůžeme si dovolit luxus ve strkání hlav do písku, zatímco bílí (a černí, kteří jsou často obětmi kriminality černých proti černým) lidé jsou okrádání, znásilňováni a zabíjeni.

Pokračovala jsem v nekonečném bádání internetu a narazila jsem na pár stránek, které mě přiměly zavrtat se do některých věcí, které jsem četla o Židech a sionismu. Narazila jsem na citáty z Talmudu, které byly tak nenávistné vůči Nežidům, že jsem začala pochybovat o judaismu a Izraeli. Dostala jsem odkaz na Jewish Tribal Review a našla jsem online knihu, kterou (neznámý autor) nazval When Victims Rule: A Critique Of Jewish Pre-eminence In America, kterou si můžete v angličtině přečíst zde. Bylo to velmi ostrý pohled na židovské chování v různých společnostech v historii a protože většina ze zdrojů byla židovská, považovala jsem to za věrohodné.

Patrick Grimm mi navrhl, abych si přečetla knihu od David Duka, Židovský rasismus. Nejprve jsem váhala, jednoduše kvůli Dr. Dukově minulosti v Ku-Klux-Klanu a kvůli tomu, co jsem o něm slyšela v mainstreamových médiích. Ale navzdory mým pochybnostem, jsem byla knihou nadšena. Podpíral svá tvrzení o věrohodné zdroje a jeho argumenty jsem shledala přesvědčivými. Také je tam mnoho online odkazů, na nichž si člověk může najít citáty o sionismu přímo z úst Židů. Jejich vlastní slova odhalují, jak otevřeně a bez pocitu studu načrtávají svou představu o Středním východu a případně i o nadvládě nad celým světem.

Taktéž jsem četla autobiografii Davida Duka, Moje probuzení, a byla jsem nadšena, nejen jeho spisovatelskými schopnostmi, ale také jeho duševní zvídavostí, která ho vedla k uskutečnění tolika pátrání v oblasti rasových odlišností a „židovské otázky“. Ačkoliv byl mnohými odepsán jako antisemita a rasista, nemyslím si to. Není nenávistný štváč, stejně tak jako já nejsem. Jednoduše říká pravdu a popisuje, jak k ní přišel.

Ponořená do otázky židovského rasismu jsem začala hodně bádat online, přičemž jsem prohlížela mnoho druhů souvisejících stránek a to, co jsem objevila, mě naprosto rozrušilo. Dočetla jsem se o realitě izraelské hrozby vůči Palestincům v okupovaných územích a o rasistické politice Izraele. Dozvěděla jsem se o různých falešných vojenských operacích Izraelců, jako například útok na USS Liberty a Lavon Affair. Také jsem se dozvěděla o špionážním případu Jonathana Pollarda a věřím, že on představuje pouhou špičku ledovce. Zpočátku velmi neochotně, ale nakonec jsem došla k přesvědčení, že jsem se v Izraeli opravdu mýlila.

Další pátrání mě vedlo k tomu, že jsem si přečetla nějaké informace o takzvaných „revizionistických“ stránkách a kromě toho, že jsem byla z tolika věcí, o kterých jsem se dočetla, překvapena, byla jsem také zarmoucena. Ačkoliv si nemohu být jistá absolutní pravdov o holocaustu, tyto stránky vzbudily v mé mysli řadu otázek; otázky, na které zdánlivě není správná odpověď. Nejprve se mi nechtělo věřit tomu, co čtu. Měla jsem vždy představu, že „popírači holocaustu“ představují skupinu nenávistných štváčů a bláznů, ale některé z jejich poznatků jsou pravdivé a postupně jsem začala chápat, že jsme byli nejspíš oklamáni v tom, co se ve skutečnosti stalo Židům během druhé světové války.

Také jsem pozorovala, jak byl holocaust využit sionisty k tomu, aby pomohl naplnit jejich sen o židovském státě v Izraeli, stejně tak ho využili k tomu, aby se svět zaměřil na židovské utrpení za účelem odvést pozornost od utrpení, které způsobila komunistická (židovská) revoluce v Rusku.

Poté, co jsem toto zjistila, jsem se cítila jako Alenka v říši divů. Nechtěla jsem tomu věřit. Všechny informace, které jsem za tu dobu nasbírala, vedly proti všemu, čemu jsem předtím věřila a proti všemu, co jsem se kdy naučila. Jak se mi informace kupily, tak jsem se nemohla dále nechat oklamávat vírou v historicky uznávanou verzi holocaustu. Nedávalo mi to smysl a udivovala jsem se, jak jsem mohla žít po celá ta léta v omylu. Připadala jsem si, jako bych objevila tajemství tisíciletí, ale také jsem si byla vědoma toho, že odhalením tohoto tajemství budu označena jako antisemita, nenávistník nebo ještě hůře.

Tak, jako jsem doufala, že se mýlím, jsem věděla, že mám pravdu. Skutečnost, že tolik originálních tvrzení o holocaustu bylo nesporně falešných, mě vedlo ke zjištění, že pokud lžou o jedné události, nemám důvod je považovat za pravdomluvné v dalších věcech. Také mi došlo, že pokud sionisté nemají co skrývat, nelobovali by pro zavedení zákonů o zločinech nenávisti, které by je chránily před kritikou a zadržovaly by osoby před otevřeným a legitimním akademickým bádáním na téma holocaust. Pokud by neměli co skrývat, takový výzkum by jistě přijali.

Mé pátrání a vzdělávání v těchto tématech pokračuje. Stále čtu tolik knih, kolik mi čas dovolí a vždy hledám nové informace, když jsem online. Pročítám rozličné blogy a webové stránky, které se zabývají těmito problémy a ačkoliv jsem se toho již hodně dozvěděla, přiznávám, že se mám stále co učit. Má intelektuální zvědavost a touha po upřímných odpovědích se nezastaví, dokud nebudu přesvědčena, že už není co objevovat.

A tak jsem tady – změněná žena, která už nekouká na svět stejnýma očima. Jsem rozrušena tím, co vím a čím víc toho poznávám, tím více rozrušená jsem. Konečně jsem přišla ke křižovatce, ale nejistá, jakým směrem se vydat. Mám hovořit o tom, co jsem se dočetla v naději, že pomůžu lidem uvědomit si hrozbu, které čelíme nebo nedělat nic a doufat v lepší zítřky? Připadalo mi a stále mi připadá, že je to záležitost typu „sakra, mám či nemám?“

Po mnoha úvahách a důkladném sebezkoumání jsem se rozhodla, že musím mluvit. Někdo to udělat musí.

Posléze jsem si uvědomila, že musím opustit Kanadu, hlavně kvůli tomu, co jsem zjistila. Nemůžu už dále žít v zemi, kde zákony o zločinech nenávisti umlčely svobodný projev a kde kanadská Komise pro lidská práva neuznává obranu pravdy.

V Kanadě ti, kteří veřejně vystupují s těmito tématy nejsou nevinní, do té doby, než je uznají vinnými. Jsou vinní bez šance na uznání neviny.

Kanadská Charta práv a svobod zaručuje všem kanadským občanům právo na svobodný projev, ale očividně je toto právo bezvýznamné a prázdné v případě, když si někdo dovolí kritizovat homosexuály nebo Židy. Myslela jsem, že žiji ve svobodné zemi, když žiji v Kanadě. Opět jsem se mýlila.

Svoboda projevu je v Americe stejně tak ohrožena a potřebujeme bojovat proti navrženým zákonům o zločinech nenávisti. Jakmile nás jednou všechny umlčí, jsme nahraní. Židovský rasismus vyhraje a nebude to šťastný konec, to Vám zaručuji.

V současnosti jsem poněkud zdráhavým poslíčkem, cítím být vázána potřebou sdílet s ostatními své poznatky v naději, že mohu lidem otevřít oči a pochopit porozumět. Už jsem byla označena jako rasistka a antisemita a přesto nemám ve svém srdci nenávist. Nepíšu tyto články ze zášti. Píšu je, protože potřebujeme upozornit lidi bílého evropského původu na skutečnost, že naše dny jsou na této planetě sečteny, pokud nezačneme jednat v našem vlastním zájmu a dělat vše, co je v našich silách pro zajištění našeho přežití. Ne násilnými rebeliemi, ne nenávistí, ale rozumnými argumenty, díky kterým si lidé uvědomí, jak se věci mají.

Asi toho není mnoho, ale je to vše, co mohu udělat.
zdroj: http://www.europskenarody.info/Co_takova_slusna_divka.html